Vězte že v království mém havěť nepřirozená se usídlila. Strašlivý wyrm sestoupil z Vraních hor a vůkol zkázu rozsévá. Pohraniční osady slinou ohnivou plení a kdo se mu postaví, rána se dozajista nedožije. Jeho dechem mrtvolným i nejstatnější pacholky kosí jako stébla trávy. Takýto mor odporný šíří a lidstva i zvěrstva mu za oběť padlo nespočetně. A mé královské armády jsou bezmocné – každého, kdo se přiblíží, wyrm na kusy dotrhá. Je zapotřebí hrdinů. Hrdinů jako jsi ty!
Jak předpověděl Stařec z Hory ve svém proroctví, z dalekých krajů rytíři se svými hrdinými následovníky na pomoc našemu království přispěchají a hrozivému wyrmovi se postaví. Snad i tebe čeká bohatství a sláva.
Čtrnáctý den studenti skládali závěrečné zkoušky letního kurzu kouzlení a pak i zkoušky tábornického třináctera. Odpoledne se již všichni balili, uklízeli školu a připravovali se na závěrečné oslavy. Večer proběhlo vyhlášení školního poháru u hostiny, kde koleje si vybíraly odměnu v podobě různých dortů a dezertů. Poté již proběhl jen závěrečný oheň, kde se předaly zkoušky a proběhlo ošátkování.
Poslední den byli studenti probuzeni dříve, aby se stihli dobalit a nasnídat před příjezdem avie. Všichni společně naložili všechny zavazadla a poté jen doklízeli školu. Na konec proběhl závěrečný nástup a společné focení. Poté již jen všichni nastoupili do školního vlaku a odjeli domů za svými rodiči.
Táborové menu
Smažený sýr Rybickova pomazánka Vývar s celestýnskými nudlemi Rizoto
Jedenáctý den se nesl v duchu příprav závěrečného táborového ohně, jelikož na konci tábora je na něj vždycky málo času. Studenti proto dopoledne nosili šáší, smůlu a pod dohledem profesorů tvořili konstrukci a fágule na zapálení ohně. Odpoledne školu přepadl zlý moták se svými přívrženci, který se konečně odhalil. Celou dobu to byl pomocný kuchař. Svedl souboj s ředitelem školy, který byl při souboji těžce poraněn a moták mu i s merlinovým kloboukem utekl.
Vyzval tedy studenty, aby se společně s prefekty, co nejrychleji sbalili a vydali se motáka hledat, dokud je stopa ještě čerstvá.
Studenti tedy ještě na večer vyrazili a po pár kilometrech se utábořili.
Dvanáctý den studenti stále stopovali motáka. Cestou narazili na baču, kterému moták rozehnal ovečky. Studenti pro zachování tajemství kouzelnického světa se mu rozhodli všechny ovečky najít a doprovodit zpět do ohrady. Po cestě ještě narazili na pěkný rybník, kde si dali pauzu na koupačku. Večer se utábořili kousek od místa, kde byl moták naposledy viděn.
Třináctý den se studenti s prefekty vydali na místo srazu, kde na ně čekal zotavený pan ředitel s profesorem Mrakoplášťem. Ti jim poděkovali, za skvěle odvedenou práci při sledování motáka a začali plánovat poslední souboj s motákem. Když v tu ránu se část učitelského sboru vydala slepě pryč se slovy: “Sloužím jednomu pánu”. Plány se tedy zkomplikovaly a studenti museli všechny očarované profesory porazit v kozelnických duelech a poté je nechat zapomenout na to, jak sloužili motákovi. Mezitím se utkal ředitel v odvetě proti motákovi. Potom, co ho porazil, tak na něj studenti vyčarovali tolik paměťových kouzel, že musel být místo vězení odvezen do speciální léčebny. Studenti tedy nepřítele porazili a vydali se na cestu zpátky do školy.
Tam na ně čekal bohatý oběd a hygiena, kterou po dlouhé cestě již potřebovali. Večer pak na doporučení rosničky proběhl slavnostní oheň, avšak bez předávání zkoušek a šátkování.
