14. Den

V pátek dopoledne jako už dříve zazvonil telefon, ale asi byl rozbitý, jelikož se nám nepodařilo zachytit jistě důležitou zprávu, kterou nám velení vysílalo. Rychle jsme proto vyběhli do okolních kopců, kde styční důstojníci měli vysílačky, s jejichž pomocí se nám po nějaké době podařilo spojit s velením. Hlásili nám, ze nastalo příměří a válka definitivně skončila. Ani jsme se nenadáli a přijel nás navštívit generál, poděkoval nám za zásluhy, rozdal krásná nová trička a všechny nás naposledy povýšil. Pak jsme si chystali každá rota svoji časovou schránku, která byla uložena do země a podíváme se na ni, když bychom se někdy na misi vrátili. Večer jsme se parádně bavili v důstojnickém klubu, ze kterého nás vyhnala až zpráva o zvyšující se hladině potoka. Vydali jsme se proto nahoru a pak auty do místní školy. Prostě když je potřeba, dokážeme přesunout naši mobilní nemocnici i v 10 večer.